Historie

Historie obce Městečko

Počátky osídlení oblasti dnešního Městečka spadají zřejmě do 10. století. Vznik samotné obce byl úzce spjat s výstavbou blízkého hradu Křivoklát. V 11. století mohla být na místě dnešní obce osada, která plnila funkci podhradí. V polovině 13. století, kdy proběhla rozsáhlá přestavba a výstavba Křivoklátu, na hradě nastal nedostatek místa pro rodiny všech úředníků, služebníků a řemeslníků, proto pro ně byla v podhradí založena ves, které bylo ihned uděleno i týdenní trhové právo. To přitom dosud příslušelo pouze městům. Původní název obce byl Městec, tak se tehdy říkalo trhovým vsím. Jméno Městečko se poprvé objevuje až roku 1558. Roku 1429 se uvádí v knihách pražského arcibiskupství naše obec poprvé jako Městečko. O vzniku názvu obce však existuje také lidová pověst, která říká, že jméno vzniklo na přání královny, která někde v místech u soutoku Rakovnického potoka s Ryzavou ráda odpočívala, bylo to její oblíbené "místečko".

Nejstarší dochovaná písemná zmínka o Městečku pochází z roku 1352 ze soupisu kostelů pro výběr papežských desátků. Již v těch dobách byla vsí farní, tedy se sídlem faráře a jeho úřadu. O její chudobě v té době svědčí záznam, že zdejší farář neplatil papežské desátky. Teprve na přelomu 14. a 15. století nabyl patrně městecký kostel nějaké jmění, neboť farář platil na desátku ročně šest grejcarů (např. nezabudický platil 12 krejcarů).

Původní gotický kostel sv. Jakuba Většího čili Staršího byl vypálen na počátku husitských bouří, ale již r. 1415 je připomínán nový farář. Příznivé doby se kostel dočkal za vlády krále Vladislava II. Jagellonského, kdy byl opraven, kolem něj byl zřízen hřbitov a byly pořízeny dva zvony. Starší ze zvonů sv. Vojtěch odlil Jan Konwarz roku 1497. Je 48 cm vysoký a 68 cm v průměru, váží 700 kg a je laděn do fis. Jedná se o druhý nejstarší zvon Rakovnického okresu, po rakovnickém Bartoloměji z r. 1492 a prvním s českým nápisem. Mladší zvon sv. Jakub odlil roku 1515 mistr Bartoloměj z Nového města Pražského. Je 56 cm vysoký s průměrem 68 cm a váží 800 kg a laděn je v E. Za první i druhé světové války byly zvony zkonfiskovány a měly být rozlity, ale byly vždy vráceny, v roce 1945 až z Hamburku. Ztratil se jen malý zvon z malé věžičky „sankustíku“.

Další zkázu přinesla třicetiletá válka. Záchranu pro kostel znamenal rok 1696, kdy byl zásluhou hraběte Arnošta Josefa z Valdštejna opraven, byla pořízena nová střecha a oltář a hřbitov byl ohrazen zdí. O současnou barokní podobu se pak zasloužil v letech 1731-1733 kníže Vilém z Fürstenbergu s manželkou Marií Annou, rozenou z Valdštejna. Stavba byla tehdy vybudována podle plánů architekta Františka Ignáce Prée (1702-1755). Prée si získal jméno jako žák Františka Maxmiliána Kaňky a spolupracovník Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Nějakou dobu působil právě na Křivoklátsku ve službách Valdštejnů a Fürstenbergů, kde postavil nebo rekonstruoval řadu kostelů. Pod vedením stavitele J. M. Mayera vznikla jednolodní stavba s pravoúhle uzavřeným presbytářem a se sakristií po jižní straně. Věž vystupuje ze západního průčelí jako rizalit. Vnitřek je zaklenut valenou klenbou. Zařízení je vesměs barokní a starší než současný kostel, neboť pochází převážně z předchozí valdštejnské přestavby. Dalšími opravami kostel prošel v letech 1858, 1902, 1967 a naposled pak r. 1995, kdy získal novou fasádu a střechu a byl vybaven zvonem na elektrický pohon.

Král Přemysl Otakar II. pro zajištění ochrany hradu zavedl manský systém. Ten spočíval v tom, že svobodní obyvatelé vsí, dvorů a tvrzí měli za povinnost obranu hradu, poddaní pak vykonávali robotní manství. Řada úkolů v tomto systému připadla i na obyvatele Městečka. Nejzajímavější byla postava Ohnivce, který vykonával "služebnost s králem táhnouti a páliti, kde by král ukázal". Posledního nositele této služebnosti ve vsi, Šimona Šípa, dokonce ztvárnil Alois Jirásek ve svém románu Mezi proudy. Šimon Šíp držel Grunt Jakuba Cardy (dnešní č.p. 24) o výměře 16 korců byl povinen kromě ročního platu 30 grejcarů při započetí války jeti před českým králem v červeném šatě na bílém koni a páliti všude kdež mu bude ukázáno. Postava „Ohnivce“ se stala podkladem pro vytvoření erbu obce a jejího praporu.

Husitské války byly pro ves velikou ranou. Městečko při nich bylo vypáleno, po válkách pak muselo být znovu obnoveno. Další úbytek obyvatel byl z počátku 16. století, kdy lidé odcházeli žít blíže k hradu. Aby obec nezanikla úplně, dala vrchnost vykácet a vyžďářit kus lesa a získanou půdu dala novým osadníkům. K roku 1556 tu hospodařilo na 165 stryších orné půdy celkem 5 sedláků a 14 chalupníků. Na konci 16. století městecská gruntovní kniha v obci uvádí tesaře, lazebníka, obročního, písaře, sládka, kováře, purkrabího, havíře, komornou, posla, hlásného, mlynáře, řezníka, pekaře, krejčího a hrnčíře.

17. století Evropě přineslo třicetiletou válku. Tato válka se do historie celého Křivoklátska zapsala černým písmem. V důsledku válečných útrap nezůstal v Městečku roku 1634 z 19 osedlých vůbec nikdo, 18 stavení bylo pustých a jedno spálené. Po skončení války v roce 1648 tu však nastala rychlá rekonstrukce, a tak zde již roku 1651 žilo na 74 obyvatel, z toho 12 nekatolíků. Počet obyvatel pak v obci nadále pozvolna rostl, a to zhruba až do konce devatenáctého století. Zdejší fara, která během války zanikla, však hned obnovena nebyla. Teprve v roce 1786 byla v Městečku zřízena lokálie, která byla roku 1853 povýšena na faru. Do farnosti patřily i Kalubice, Nový Dům, Pustověty, Velká Buková a samoty Amalie, Emilov, Míče a Požáry. Podle soupisu podaných z roku 1653 žili v Městečku 3 sedláci a 15 chalupníků.

Obyvatelstvo mělo povinnost vykonávat robotu, v roce 1777 měli městečtí předepsáno celkem 2134 dní roboty. V 70. letech 18. století však pro lid nastaly významné změny. V roce 1775 byl vyhlášen robotní patent, o dva roky později byla rozdělena půda mezi poddané, a nakonec bylo roku 1781 Josefem II. zrušeno nevolnictví. V revoluční roce 1848 došlo k zániku feudalismu. V Městečku tak vznikl obecní úřad a rychtář se stal obecním starostou. K roku 1869 čítalo Městečko na 890 obyvatel, kteří žili v 96 domech. Dr. Václav Ryneš dokonce uvádí že zde v polovině 19. století žilo 968 obyvatel. V roce 1876 byla otevřena železniční trať Rakovník-Beroun. Tato událost byla pro Městečko velice významnou, protože se jí obec zpřístupnila světu. V roce 1900 bylo dle sčítacího archu v Městečku 100 domů a 903 obyvatel.

Druhá polovina 19. a počátek 20. století byly obecně dobou velkého rozvoje kulturního a společenského života. Také v Městečku bylo toto období ve znamení zakládání nejrůznějších spolků a sdružení. Jako první tu v roce 1879 vznikl sbor dobrovolných hasičů. Po něm byl v obci roku 1897 založen dobový čtenářsko-ochotnický spolek. Roku 1911 byl pro Městečko, Kalubice a okolí založen Spořitelní a záložní spolek, spolek však brzy zanikl. V roce 1913 tu byl ustanoven Spolek malozemědělců a domkářů. V následujícím roce v Městečku vznikla Tělocvičná jednota Sokol. Ta zde v době první republiky pořádala množství zábav, akademií, divadelních představení, přednášek a dalších podniků, kterými značně přispívala k bohatému kulturnímu životu obce. V třídní knize místní trojtřídní malotřídky je v roce 1880 zapsáno 360 žáků.

Rozvoj spolkového a kulturního života v obci násilně přerušila první světová válka, která se rozhořela v roce 1914. Byla to zlá doba, ve které lidé trpěli nedostatkem, potraviny a další zboží byly k sehnání pouze na lístky a jejich příděly se přitom stále zmenšovaly, obyvatelstvo muselo pro potřeby armády odvádět nejrůznější produkty a výrobky. Řada mužů odešla na frontu a jejich práci musely zastat ženy a staří lidé. Nejhorší ze všeho byla smuteční oznámení, která začala přicházet rodinám vojáků. V roce 1920 byl padlým první světové války v Městečku postaven pomník.

Po válce se život v obci pomalu uklidnil a Městečko se z prožitých útrap postupně vzpamatovávalo. Velkou událostí byla elektrifikace obce, která proběhla v letech 1926-1927. K roku 1927 bylo v Městečku 123 domů, žilo zde na 719 obyvatel. Z průmyslových podniků tu byl válcový mlýn, parní pila a cihelna. V roce 1929 byl založen Sportovní klub Městečko, jeho pokračovatelkou se stala Tělovýchovná jednota Sokol. Hlavním sportem v obci se stal fotbal. V roce 1938 získali místní hasiči první motorovou stříkačku. Ve stejném roce přešli členové Spolku malozemědělců a domkářů do vlastenecko-dobročinného spolku Baráčníků. Tento spolek si kladl za cíl udržovat staročeské zvyky a obyčeje a sběr krojových a historických památek po předcích. Během své existence také uspořádal množství přednášek, zábav a divadelních představení.

Do života obce vstoupila další světová válka. Během ní všude vládl strach z nacistického teroru. Za války se nedaleko Městečka odehrála událost, kterou připomíná pomníček na kraji lesa v Jedličkách u osady Požáry. V březnu roku 1942 seskočilo na Požárech sedm československých parašutistů. Ukryli tu svůj materiál a odešli do Prahy, kde se spojili s dalšími parašutisty. Jejich anglickou vysílačku však mezitím našli zemědělští dělníci z Požárů, kteří nález ohlásili četnictvu a kladenské gestapo následně nechalo místo střežit. Když se pak pro materiál parašutista rtm. Arnošt Mikš se svým ubytovatelem z Bělče u Litně vrátil, narazil na hlídkující četníky. Při přestřelce zahynul jeden četník, zraněný rtm. Mikš se zastřelil, aby ho nepřítel nezajal.

Po válce se život v Městečku postupně vrátil do starých kolejí. V roce 1965 získali zdejší fotbalisté konečně hřiště vyhovující pravidlům. V této době byl fotbal v Městečku velice populární, svou jedenáctku tu tehdy měly dokonce i ženy, popularita fotbalu zde zůstává dodnes. V polovině 60. let byla svépomocí vybudována nová hasičská zbrojnice.  Koncem šedesátých let byla vystavěna dešťová kanalizace, vyasfaltovány místní komunikace. V roce 1970 první generální oprava školy. V č.p. 19 byl roku 1974 vybudován společenský dům, v roce 1977 bylo slavnostně otevřeno umělé koupaliště. Na konci 60. let v obci propukla výstavba chat, kterých zde během dvaceti let vyrostlo na 70. Přes všechny pozitivní změny i pokračující výstavbu nových domů od začátku 20. století stále klesá počet obyvatel v obci. K roku 1980 zde bylo celkem 184 domů a žilo tu 444 obyvatel.

Po sametové revoluci došlo k restituci majetků, areál koupaliště byl vrácen původním majitelům a začal postupně chátrat, restaurace se sálem už též neslouží svému původnímu účelu. Po soudních tahanicích obec přišla i o hasičskou zbrojnici. V roce 2004 došlo ke zlomu kdy v obci žilo nejméně obyvatel, a to 388. Od té doby počet zase pomalu stoupá a v roce 2024 překonal počet obyvatel číslo 450. Po dlouhých letech odkládání se v roce 2020 začal stavět obecní vodovod spolu se splaškovou kanalizací a od roku 2022 mají občané možnost připojení na tuto stavbu, toto přináší zásadní změnu života v obci.

Použitá literatura: Dr. Václav Ryneš, Biedermann, F., Krůta, Kroniky obce Městečko